Elektroměr je zařízení, které slouží k měření spotřeby elektrické energie v domácnostech, podnicích nebo jiných typech budov. Jeho hlavní funkcí je zaznamenávat množství elektřiny, kterou spotřebitelé odebírají z veřejné sítě.

Elektroměr je obvykle umístěn na elektrickém přípojném místě budovy, kde se propojuje s elektrickou distribuční sítí. Při průchodu elektřiny měří elektroměr její spotřebu v jednotkách kilowatthodin (kWh) nebo megawatthodin (MWh). Množství spotřeby se obvykle zaznamenává na otáčkovém kotouči nebo digitálním displeji elektroměru.

Elektroměr umožňuje spotřebitelům sledovat jejich spotřebu elektrické energie a je také důležitým nástrojem pro fakturaci a platbu za spotřebovanou elektřinu. Na základě údajů z elektroměru se vyúčtovává spotřeba energie a stanovuje se finanční částka, kterou je spotřebitel povinen zaplatit poskytovateli elektřiny.

V současnosti existuje mnoho typů elektroměrů, včetně tradičních elektroměrů s otáčkovým kotoučem, elektronických elektroměrů s digitálním displejem, tzv. smart elektroměrů, které jsou schopné komunikovat s energetickou společností a poskytovat další informace o spotřebě energie, a dalších pokročilých technologií. Elektroměry také mohou být vybaveny funkcemi, jako je tarifní časové rozdělení nebo sledování maximálního odběru.

Splitové tepelné čerpadlo je typ tepelného čerpadla, které se skládá ze dvou oddělených jednotek umístěných v různých částech budovy. Tyto jednotky jsou spojeny potrubím pro přenos tepla mezi nimi.

Hlavní komponenty splitového tepelného čerpadla jsou venkovní jednotka a vnitřní jednotka. Venkovní jednotka obsahuje kompresor a tepelný výměník a je umístěna vně budovy, například na zahradě nebo na střeše. Vnitřní jednotka obsahuje tepelný výměník a ventilátor a je umístěna uvnitř budovy, obvykle v místnosti, kterou má vytápět nebo chladit.

Splitové tepelné čerpadlo funguje tak, že z venkovního prostředí (například vzduchu, vody nebo země) odebírá teplo a pomocí kompresoru zvyšuje jeho teplotu. Poté se toto zvýšené teplé médium přenáší do vnitřní jednotky, kde se teplo předává do vnitřního prostoru buď přes radiátory, podlahové vytápění nebo vzduchové kanály.

V letních měsících může splitové tepelné čerpadlo fungovat také v režimu chlazení. V tomto případě se venkovní jednotka odebírá teplo z vnitřního prostoru a odvádí ho ven, čímž snižuje teplotu v místnosti.

Splitové tepelné čerpadlo je oblíbenou volbou pro vytápění a chlazení budov, protože je energeticky efektivní a umožňuje individuální regulaci teploty v jednotlivých místnostech. Je vhodné pro různé typy budov, včetně rodinných domů, bytů, komerčních budov a veřejných institucí.

Ústřední vytápění je termín používaný k popisu systému vytápění, ve kterém je teplo produkované jedním zdrojem centrálně distribuováno a používáno k vytápění celé budovy nebo domácnosti.

V ústředním vytápění je nejčastěji využíván tepelný zdroj, jako je plynový kotel, olejový kotel, elektrický kotel, kotel na tuhá paliva nebo tepelné čerpadlo. Teplo, které je vyrobeno v kotli, je poté distribuováno pomocí sítě potrubí a radiátorů, podlahového vytápění nebo konvektorů do jednotlivých místností budovy.

Ústřední vytápění poskytuje efektivní a ekonomický způsob vytápění, který umožňuje centrální kontrolu nad teplotou a snižuje náklady na vytápění v porovnání s individuálními vytápěcími zdroji v každé místnosti. Je často používáno v bytových domech, rodinných domech, komerčních budovách a veřejných institucích.

Termostat je zařízení používané k regulaci teploty prostředí nebo zařízení, jako je vytápění, klimatizace nebo chladnička. Jeho hlavní funkcí je udržovat teplotu na požadované hodnotě.

Existují různé typy termostatů, ale obecně mají podobné základní prvky. Termostat zahrnuje senzor teploty, který měří aktuální teplotu, a řídící mechanismus, který na základě naměřené teploty přizpůsobuje provozované zařízení.

Termostat může fungovat na základě různých principů. Například v případě termostatů pro vytápění se používají termostatické ventily nebo programovatelné termostaty, které umožňují nastavit požadovanou teplotu a časové úseky provozu. Při dosažení nastavené teploty termostat reguluje přívod tepla tak, aby udržoval požadovanou teplotu.

Moderní termostaty mohou být vybaveny dalšími funkcemi a možnostmi, jako je bezdrátové ovládání, připojení k internetu pro vzdálené ovládání a programování, senzory pohybu nebo adaptivní učení, které se učí preferencím a chování uživatele.

Je zkratka pro teplou užitkovou vodu.

Pro zajištění teplé užitkové vody jsou obvykle používány různé systémy, jako jsou bojlery, ohřívače vody nebo kombinované vytápění a ohřev vody. Tyto systémy mohou využívat různé zdroje energie, včetně elektrické energie, plynu, solární energie, tepelných čerpadel nebo jiných paliv.

Ekvitermní regulace je termín používaný v souvislosti s vytápěním a regulací teploty v budovách. Tento koncept se zaměřuje na udržování stabilní teploty prostoru tak, aby byl dosažen komfortní a rovnoměrný rozložení tepla v celé místnosti.

Ekvitermní regulace pracuje na principu udržování rovnováhy mezi tepelnými ztrátami a dodávaným teplem v daném prostoru. Regulační systém monitoruje teplotu v místnosti a přizpůsobuje množství tepla dodávaného do systému vytápění (např. radiátory nebo podlahové vytápění) tak, aby se udržovala požadovaná teplota.

Cílem ekvitermní regulace je minimalizovat přehřívání nebo přílišné ochlazování místností a zajistit rovnoměrné rozložení teploty. To přispívá k energetické účinnosti a pohodlí uživatelů budovy.

Watt (W) je jednotka měření výkonu, která vyjadřuje rychlost, s jakou se spotřebovává nebo dodává energie. Jeden watt odpovídá jedné joulově energii spotřebované nebo dodané za jednu sekundu.

Kilowatt (kW) je tedy tisíc wattů. Používá se zejména pro vyjádření výkonu elektrických zařízení, jako jsou elektromotory, žárovky, elektrické spotřebiče nebo solární panely. Například, 1 kW odpovídá výkonu 1000 wattů, což je přibližně výkon jedné běžné domácí žárovky.

Kilowatty se také často používají k udávání spotřeby nebo výroby elektrické energie. Například, elektrický vodoměr může měřit spotřebu energie v kilowatthodinách (kWh), což je jeden kilowatt za hodinu. Kilowatt je tedy jednotka pro vyjádření výkonu, zatímco kilowatthodina (kWh) je jednotka pro vyjádření spotřeby nebo výroby elektrické energie za určité období.

Elektrický proud je pohyb elektrických nábojů vodičem nebo jiným elektrickým obvodem. Představuje tok elektrických nábojů přes určitou oblast nebo průřez vodiče. Elektrický proud je způsoben přítomností elektrického napětí, které vytváří sílu potřebnou k pohybu nábojů.

Elektrický proud je základním pojmem v elektřině a elektronice. Přenáší energii a umožňuje fungování elektrických zařízení a obvodů. Elektrický proud může být střídavý (AC), kdy se směr proudu periodicky mění, nebo stejnosměrný (DC), kdy průběh proudu je konstantní.

Elektrický proud se měří v jednotkách nazývaných ampéry (A).

Elektrické napětí je rozdíl elektrického potenciálu mezi dvěma body v elektrickém obvodu. Vyjadřuje sílu, která působí na pohyb nábojů v elektrickém poli. Je to základní veličina popisující elektrický potenciál a pohyb elektrických nábojů.

Elektrické napětí je měřeno v jednotkách nazývaných volty (V) a obvykle se značí symbolem „U“

Energetický štítek budovy je informační nástroj, který poskytuje uživatelům informace o energetické účinnosti a spotřebě energie dané budovy. Jedná se o grafické zobrazení a textové informace, které umožňují srovnání energetické náročnosti různých budov.

Energetický štítek obsahuje údaje o energetické třídě budovy, která se vyhodnocuje na základě energetického auditu nebo výpočtu. Energetická třída se obvykle vyjadřuje pomocí písmenového kódu od A (nejúčinnější) po G (nejméně účinný).

Wallbox je zařízení sloužící k nabíjení elektrických vozidel. Je to speciální nabíjecí stanice, která je obvykle umístěna na zdi (odtud pochází název „wallbox“) a slouží k bezpečnému a efektivnímu dobíjení elektromobilů.

FVE je zkratka pro Fotovoltaické elektrárny, což jsou zařízení využívající fotovoltaickou technologii k výrobě elektrické energie ze slunečního záření. FVE se skládají z fotovoltaických panelů, střídače a případně i baterií pro ukládání vyrobené energie.

kWh je zkratka pro kilowatthodinu. Jedná se o jednotku elektrické energie, která se používá k měření spotřeby elektrické energie.

Kilowatthodina je definována jako množství energie, které je spotřebováno, když elektrický spotřebič s výkonem jednoho kilowattu (1 kW) pracuje po dobu jedné hodiny (1 hodina). Například, pokud má spotřebič s výkonem 1 kW pracovat po dobu 2 hodin, spotřebovává energii ve výši 2 kilowatthodin (2 kWh).

kWh je běžně používanou jednotkou pro fakturaci elektrické energie spotřebované domácnostmi, průmyslem a dalšími uživateli elektrické sítě. Elektrické společnosti uvádějí spotřebu elektrické energie ve formě kWh na měřičích elektřiny, které jsou instalovány v domácnostech a firmách.

Je důležité rozlišovat mezi kilowatty (kW) a kilowatthodinami (kWh). Kilowatt (kW) je jednotka výkonu, zatímco kilowatthodina (kWh) je jednotka spotřeby energie nebo množství elektrické energie, která byla spotřebována za určitou dobu.

Silová elektřina je termín, který se často používá pro označení elektrické energie, která je určena pro pohon silových zařízení a strojů. Jedná se o elektrickou energii, která je využívána pro pohánění elektrických motorů a výkonových zařízení, které vyžadují vysoký výkon.

Silová elektřina se obvykle používá ve velkém průmyslu, dopravě (například pro pohon elektrických vlaků nebo tramvají) a v jiných aplikacích, které vyžadují silný a spolehlivý pohon. Je charakterizována vysokým napětím a proudem, které jsou potřebné pro zvládnutí vysokých pracovních zátěží a výkonů.

Pro přenos a distribuci silové elektřiny se používají speciální vedení a transformátory, které umožňují zvýšení nebo snížení napětí na odpovídající úrovně pro konkrétní aplikace. Silová elektřina se vyrábí v elektrárnách různými způsoby, včetně tepelných elektráren, jaderných elektráren, vodních elektráren a obnovitelných zdrojů energie.

V protikladu k silové elektřině se používá termín „slaboproudá elektřina“, který se týká nižších napětí a proudů, které se používají pro přenos informací a provoz elektronických zařízení, jako jsou počítače, telekomunikační zařízení a elektronika v domácnostech.

Tepelné čerpadlo je zařízení, které přenáší teplo z jednoho místa na jiné pomocí principu tepelného přenosu. Jeho hlavním úkolem je přenášet teplo z místa s nižší teplotou (zdroj tepla, například země, voda nebo vzduch) do místa s vyšší teplotou (ohřevný systém, jako je vytápění nebo ohřev teplé vody).

Tepelná čerpadla využívají principu termodynamiky a cyklu chlazení, který zahrnuje stlačování a expanzi pracovního média (nejčastěji se jedná o chladivo), čímž se dosahuje přenosu tepla. Tepelné čerpadlo odebírá teplo ze zdroje tepla, zvyšuje jeho teplotu a předává ho ohřevnému systému.

Existují různé druhy tepelných čerpadel, včetně vzduch-vzduch, vzduch-voda, voda-voda a země-voda. Vzduch-vzduch tepelná čerpadla odebírají teplo z okolního vzduchu a ohřívají vzduch pro vytápění. Vzduch-voda tepelná čerpadla odebírají teplo z venkovního vzduchu a předávají ho do systému vytápění vody, například podlahového vytápění. Voda-voda tepelná čerpadla využívají tepelnou energii ze studené vody (například z jezera nebo studny) a předávají ji do ohřevného systému. Země-voda tepelná čerpadla využívají teplo země pomocí zemního výměníku, který je založen na zásobě tepelné energie v zemi.

Tepelná čerpadla jsou ekologicky šetrnou alternativou k tradičním topným systémům, protože využívají obnovitelné zdroje energie a mohou být energeticky účinná. Mohou také poskytovat chlazení v letních měsících, pokud jsou vybavena chladicím cyklem.

kWp je zkratka pro kilowatty peak a představuje jednotku výkonu fotovoltaického systému. Udává maximální výkon, který může fotovoltaický systém dosáhnout za optimálních podmínek.

Výkon fotovoltaického systému je ovlivněn několika faktory, jako je intenzita slunečního záření, účinnost fotovoltaických článků a teplota. Hodnota kWp udává maximální potenciální výkon systému a slouží k porovnávání a dimenzování fotovoltaických systémů.

Například, pokud fotovoltaický systém má hodnotu 5 kWp, znamená to, že za optimálních podmínek by měl být schopen dosáhnout maximálního výkonu 5 kilowattů. Je důležité si uvědomit, že skutečný výkon systému se může lišit v závislosti na reálných podmínkách prostředí, jako je stínění, sklon a orientace panelů a další faktory.

Fotovoltaika je technologie, která přeměňuje sluneční záření přímo na elektrickou energii pomocí fotovoltaických článků. Tyto články, obvykle vyrobené z křemíku nebo jiných polovodičových materiálů, absorbují světlo a generují elektrický proud.

Fotovoltaické panely, které jsou složeny z mnoha fotovoltaických článků, jsou instalovány na střechy budov, pozemky nebo další vhodné plochy. Když sluneční záření dopadá na panely, fotovoltaické články ho přeměňují na stejnosměrný elektrický proud. Tento proud je pak převeden na střídavý proud a může být využit pro napájení elektrických spotřebičů, osvětlení a dalších elektrických zařízení.

Fotovoltaická energie je považována za obnovitelný zdroj energie, protože je získávána ze slunečního záření, které je dostupné téměř všude. Fotovoltaické systémy jsou ekologicky šetrné, protože při výrobě elektrické energie z fotovoltaických panelů nevznikají emise skleníkových plynů ani jiných škodlivých látek.

Fotovoltaika je využívána nejen v malém měřítku pro napájení jednotlivých domácností, ale také ve velkém měřítku v solárních elektrárnách, které generují elektrickou energii pro města nebo rozsáhlé oblasti.

Elektrická energie je energie ve formě elektrického proudu a elektrického napětí. Je pro svou čistotu, univerzálnost, možnost přenosu na dálku a snadný rozvod nejužívanější sekundární energií. Její podstatou je tok volných elektronů při vodivém spojení míst s rozdílným elektrickým potenciálem.